Přátelé co vám budu povídat... Postel je moje doupě, a proto to tak vypadá, ačkoliv někdy už pro mě není místa. Jsem vlastník kanapíčka z IKEII, které mám roztažené na úžasné lůžko a půl. Roštu už sem tam shází to prkýnko, ale já se svého kanapíčka nevzdám. Ať mám postel kdekoliv, vždycky je v ní to samé. Spím u zdi, takže ten bordel jak by řekl každý se nachází po mé pravé straně. Ještě do předevčíra po levé. Mamce jsem do knihovny, kterou jsem měla za hlavou vyřízla otvor, abych měla kam dát budík a nakonec se ze z otvoru v knihovně stal odpadkový koš. Pravou stranu okna jsem zásadně nezatahovala neboť jsem se ráda koukala v noci na oblohu. Každopádně po přestěhování komody jsem se otočila a jak už jsem zmiňovala ''bordel'' mám po pravé ruce. Bordelem je taková soukromá elektrárna Temelín s kilometry kabeláže, lampička, nabíječka na telefon, nabíječka na počítač, světýlka ze zdi a momentálně i kabel od modemu. Pak je tu samotný počítač na něm lampička, vedle lampičky telefon a krém na ruce. Sluchátka pro bezesné noci, knížka, kocour a poslední dobou papíry s turečtinou a španělštinou, ale k tomu zase jindy. Pod hlavou se mi naskytuje hromada polštářů, protože já ráda hodně pod hlavou a nic v hlavě. Při návštěvě paní učitelky často slýchám, že si ničím páteř a bráním plynulé proudění kyslíku do plic. No a co? Spí se mi pohodlně?! Nespí, ikdyž by spalo. Medulka moje životní láska má v oblibě vyhledávat nejvyšší pozice v okolí. Příjde v okamžiku kdy já ležím na zádech, odstrčí mi telefon z ruky a vyžaduje drbání. Problém nastává v okamžiku kdy odložím telefon, otočím se na břicho, pravou ruku pod polštář a levou přes polštář vedle. Krasavec si mi lehne záda, chvilku něco brblá a když zjistí, že hladit už nikdo nebude se poroučí na skříň. A ve spodní části kanapíčka oblečení z daného dne.
A teď příchází hit měsíce. Spotify je tomu viníkem. Spotify a jeho nature noise. Každý večer usínám se zvuky deště, moře a větru a budím se sluchátky obmotanými kolem krku. Tak snad abych si našla jiný způsob usínání jinak paní učitelku při mojí návštěvě klepne už i z toho, že spím.
Nebojte se si přiznat, že v posteli trávíte víc času než je třeba a všechny věci co během dne potřebujete se zde nachází. Já si to přiznávám pořád a nadávám si za to. Mohla bych mít krásné instagramové fotky svého ustlaného kanapíčka, ale nechci. Po toulkách světem se vždycky ráda vracím do svého brlohu. A to je pro dnešek vše, já doufám, že nejsem sama kdo to tak má a přeji vám krásný zbytek dne. Your M.
Žádné komentáře:
Okomentovat