O zimních prázdninách jsem se postavila po 4 letech na brusle (když jsem na bruslích stála před těmi 4 lety, tak to bylo po 9 letech). Jeli jsme na zimní stadion do Písku. Ještě před budovou jsem byla klidná. V šatně už to bylo horší. Když mi taťka utahoval brusle, ehm vlastně kanady, padla na mě nervozita. Ano kanady... S velikostí 42/43 se můžu vykašlat na dámské brusle, v kterých je zima. Projdu lítačkama do haly a tam už kroužilo několik desítek lidí. "To je přece strašně rychle". Se žaludkem až v krku vlezu na vyžehlený led a 70% váhy přenesu na mantinel. Chvilku jsem šoupala nohama tam a zpátky, pak se odpíchla a jela. V pohodě, nespadla jsem! Za půl hodiny nebylo na ledě k pohybu a začali se tam montovat děti. Děti, které na tom uměli perfektně. Ty klučící co mi pravidelně jezdili pod nohy a předváděli své bruslící schopnosti, měli dres s Jágrem zaslouženě. Ovšem hity co tam pouštěli byli k situaci, jak to jenom říct, nehodící se? Víc sprostých slov jsem si v duchu už dlouho neřekla. Bailando od mého milovaného Enriqueho Iglesiase mi připomínalo, že neumím španělsky, mohla bych sebou momentálně plácnout v milovaném Saguntu na pláž a spálit se! Hula Hoop od OMI situaci nepřilepšilo. Hola Hop mi dělali děti a otcové pod nohy a já byla zralá na hop do blázince. Záchranný bod- Sebastian? Můj záchranný bod byl východ z ledu! Závěr? Na brusle jedině do Finska. Rybník sem, rybník tam. Nebojíte se, že to pod váma rupne a místa je tam dost!
Lyžuješ? Ano, stála jsem na lyžích dohromady 14 dní, ale lyžuji. Na lyžák jsem se dostala se školou. Jeden rok protože naše třída jela a podruhé, abych nemusela do školy. Nemám lyže, tak jsem si je půjčila ve škole... Učitelka se pyšnila, že jsou ještě z Tuzexu. Mně bylo úplně fuk odkud byli. Byli strašný, ale jela jsem. Katastrofa, katastrofa a ještě jednou katastrofa. Odpoledne jsem si půjčila Snowblady. Ďábelská prkýnka, na kterých jsem uměla okamžitě. Druhý den ráno jsem stoupla za na lyže z Tuzexu a bylo... Učitelé vzdali pokusy o to, aby mě něco učili. Učila jsem se sama. Jako balvan jsem to metelila po sjezdovce kolmo dolů. Že jsem se mohla zabít mi bylo jasné, a že kantoři budou mít smrt bylo jasné taky. Jedno mě bavilo. Balvanovou jízdou v půlce svahu najet na zledovatělou vyježděnou cestičku po slaomu. Třetí den jsem přidala jízdů pozpátku. TGV bylo oproti mě nic! Až uvidíte balvan valící se z kopce dolů, víte s kým máte tu čest. "Nice to meet you!"
To by bylo pro dnešek vše. Doufám, že prožíváte zimu bez úrazů a děkuji za váš čas.
Your M.
PS: obrázky z Pinterest
